<< Zpět


Potlach - (povídání v původním znění bez titulků)

Sir

A byl potlach.
Slavná a starobylá osada STON, (Spojený trampský osady Norland), rozhodila přes téden na slezinách a ve štatlu zvadla, a pré kdo chce ať přivalí. Zasongujem, zapálíme fajr, z beček povalí plnotuk, to jako dvanáctka a bude to všechno spáchaný na Říkecu, na stoňáckým fleku v sobotu.
Čundráci z brniska se teda konečně dohantýrovali a pré že vyrazijó. Nafedrovali usárny a pali ze štatlu. Šalina se ale vlekla na rolu jak vodkrócený metry v kameňu, a tak jim čtverka vzala kramle. A pré že do vo hovno, dáme škopek, špinku a blábol a pojedeme šestkó.
A tak teda jo.
Stópli si na třetí rolu k bufetu a valili do sebe pod tlakem kelímky. Šmirgly přijížděli a vodjížděli a ajzlpoňáci všude poskakovali jak střelení. Za chvílu už byli trampi docela kóslí a začala s nima clómat vopilecká pýcha. A jeden z nich, říkali mu Fred, hned : „Kurňa hoši, já mám z tech studenéch škopků takové tlak v močáku, že bych snad dochcal až na protější perón.“
A druhé, nějaké Endy, na něho hned štengr :
„Ty si tak akorát pochčíš kanady tróbo a ne na druhé perón…!“
A Fred :
„Na tutáč bych dochcal !“
A Endy :
„Tak se poď vsadit, ne …?“
A Fred :
„Vo co ?“
Endy vopatrně :
„Vo metr…?“
„Vo dva nebo ani prd“, zatlókl hřebík Fred.
A tak se vsadili vo dva metry piv. Fred si chvilku měřil vzdálenost a pré, že si potřebuje stópnót trochu véš, kvůli balistice tého chcaní.
No a tak vostatní tam lapli ajzlpoňákům takové ten vozék na kufry, narovnali na něho pár kastlů vod lahváčů a vodtlačili to ke kraji perónu. Fred se na to chvílu pokóšel vylezt, ale protože už byl docela solidně zlomené, hodil vangl a bim s sebou na rypák. A ještě se na něho zřítily ty prázdný kastle vod škopků…
Vostatní na něho, „Frede, hoď na to bobek, hlavně zdraví“, ale kdo zažil co je to „opilecká pýcha“, ten pochopí, že nejde přestat.
Znovu teda narovnali vozék s kastlama a Fred se tam s pomocí vostatních čundráků konečně vyhrabal.
Koza, takové šórfkař, co je pro každó prdel a vostudu, navrhl :
„Kurňa chlapi, vytáhnite kajtry a budeme mu k tomu songovat – to bude lepší než ta Křižíkova fontána u cajzlů v Práglu …!“
A Endy hned slíkal vobal z kajtry. Chvílu ladil, a Fred se zatím nahoře tyčil jak komín v Majlontu – taky nakřivo.
A za chvílu čundráci spustili :
„Hola hoši přijde den, my pojedem ven, nélepší písničku si spolu zapějem …..“
Frad zatím vytáhl hada a začal čůrat. Lítalo to chvílu jenom na glajzy, ale za chvilku-Fred přidal trochu tlaku- a chlést – pár kapek dopadlo na druhé perón.
„Špicáááá,“ řvali vostatní kámoši.
Ale v tom se najednou vobjevil vod Břeclavi rychlík a jel po glajzách rovnó k Fredovi.
„Frede bacha, valí se šmirgl s fazolama, slez důle, ne …?“
Jenže Fred se tak sóstředil na ten sportovní výkon, že to ne a ne postřehnót. A pak už byl taky docela zlomené.
A ten vlak začal brzdit a přijížděl k perónu.
Fred pochcal nejprv fíru, co se vykláněl z lokotky, pak průvodčího v hytláku, pak jednu tetku co vyhlížela příbuzný a pak několik maléch skautů, co čučeli z vokna.
A byla mela.
Lokotka ještě pořádně ani nestála a fíra hóp důle. Tam se srazil s konduktérem,které byl taky pochcané. Chvílu se hádali, kdo je pochcané víc a pak, že mu dají společně do rypáku voba.
Tetka si utírala ksicht a pré, „božíčku vám tady v Brně prší …?“, a ten syn, co ju čekal aji s děckama, pré : „Kdepak maminko, von vás pochcal tady ten vožralé pobuda, ale já mu rozhodím sandál …“
„Ale až po nás,“ řvali konduktér a fíra, „jen jestli toho hajzla rovnó nezabijem..!“
 
K tomu všemu se z jednoho vagónu vyhrnuli s hrozným jekotem malí skauti v klobókách a mávali vztekle rybičkama, no vzteklí byli ti šropi jak na nějakým džemborý …
„Kurňa hoši, berem kramle,“ zařval Koza. „Je jich přesila !“
„Ty se bojíš maléch děcek ?“ chtěl ho zase vyštengrovat Endy, ale v tom Fred ztratil rovnováhu a bim dolů na perón …..
A byla mlata.
Syn té tetky kolem sebe mlátil Endyho kytaró a řval : „Na matku mě nikdo chcat nebude ….“, fíra Freda držel kolem krku a konduktér ho mlátil kleštičkama na jízdenky. Čundráci dostali do řepy jak sviňa. Ksichty měli dobitý a
pořezaný vod těch skautskéch rybiček a museli rychle pali podchodem do hlavní hale a vodtať hópnót na šalinu.
A pré pojedeme rači z Kéniku. Lidi v šalině se po nich votáčeli a Koza jim vysvětloval, že na roli vykolejil nějaké šmirgl v plný rychlosti, pasažéři só mrtví, jenom voni náhodó přežili.
Do Říkecu na flek dorazili až za tmy a moc do zpěvu jim nebylo. Pré budem držet hubu, ať nemáme kšandu. Nakonec se to všichni vostatní čundráci sténě domákli a lohčili se jak sviňa.
Vod těch dob, když někam dorazí Fred na potlach nebo na slezinu, tak se všichni ptajó, jestli už ho zapsali do té Guinessovy knihy rekordů, protože nachcat do ksichtu polovičce vlaku, se určitě ještě nikomu na světě nepodařilo
…….

Ze slavných dob -potlach STON po Řikonínem
Ze slavných dob -potlach STON po Řikonínem


<< Zpět